Éčka v potravinách: Přidaná umělá sladidla

Sladká chuť je pro člověka lákavá a návyková. Je to první z chutí, se kterou se setkáváme – prostřednictvím mateřského mléka. Sladkou chuť máme i kvůli této zkušenosti spojenou s něčím vydatným, výživným a bezpečným.

Je to energie, kterou vyhledáváme, když pociťujeme její nedostatek. Problém moderní doby je v nadbytku cukrů. Máme k dispozici mnohem více cukru, než naši předkové a také toho patřičně využíváme. Hojně využíváme i náhradní umělá sladidla, které jsou relativně novým vynálezem. Skvěle zapadla mezi ostatní éčka. Dnes je tak najdeme v mnoha a mnoha potravinách.

Umělá sladidla – moderní a všem dostupná droga?

Jakkoli je sladká chuť pro člověka přirozeně lákavá, dokonce krátkodobě vyvolává prostřednictvím vylučování hormonu serotoninu pocity štěstí, v podobě nadměrných dávek cukru nebo náhradních sladidel dlouhodobě neprospívá.

Nadměrná konzumace cukru lidské tělo zatěžuje a může způsobovat řadu zdravotních problémů. A přestože se zpočátku zdálo, že náhradní sladidla uspokojí touhu po sladké chuti bez negativních účinků, objevuje se stále více pochybností o bezpečnosti náhradních sladidel.

COŽ TAKHLE DÁT SI BLENDEU? Je absolutně bez náhradních sladidel, lepku i laktózy. Pouze 5 nejsilnějších zelených superpotravin v BIO kvalitě. 

Blendea SUPERGREENS je čistá přírodní směs zelených superpotravin pro vaše zdraví, vitalitu a detoxikaci. 

Sladidla a rychlejší hubnutí? Bohužel…

Za náhradní sladidla jsou podle nařízení 1333/2008/ES považovány látky, které dávají potravinám sladkou chuť a které přitom nepatří mezi monosacharidy (např. glukóza, laktóza) nebo disacharidy (např. sacharóza, tagatóza). Za náhradní sladidla nejsou považovány ani potraviny, které tyto látky obsahují (například med a sušené ovoce).

Náhradní sladidlo (náhražka cukru) je potravinářskou přísadou, většinou se sladkostí několikanásobně převyšující klasický cukr. Na rozdíl od cukru má zpravidla jen minimum kalorií, ale hubnutí nijak nepomáhá. Potvrzují to zkušenosti mnohých, kteří náhradní sladidla považovali díky nízké energetické hodnotě za spojence při hubnutí.

Potvrzují to také vědecké studie s tím, že náhradní sladidla podporují přejídání a zpomalují trávení. Objevují se spekulace o jejich škodlivosti. Údajně mohou zvyšovat závislost na sladké chuti a směrovat naše výživové preference k průmyslově zpracovávaným potravinám a pokrmům plným prázdných kalorií./2,3,4/

VIDEO: Náhradním sladidlům a hubnutí se věnuje i dokument BBC.

TIP na zdravé smoothie bez přidaných sladidel:

Smoothie je zdravé i proto, že neobsahuje žádný dodatečný cukr nebo náhradní sladidla. Chutě na sladké přesto skvěle uspokojí. Sladkou chuť totiž přirozeně dodá ovoce spolu s mnoha cennými živinami. Pokud byste své smoothie rádi osladili, využijte sušené datle, které dodají i vlákninu.

A nezapomeňte na 5 zelených superpotravin Blendea SUPERGREENS, kde nenajdete žádná éčka, zato velkou dávku cenných živin.

2 typy náhradních sladidel

V základním rozlišení dělíme náhradní sladidla na přírodní a syntetická – umělá sladidla.

1. Přírodní sladidla (a přírodně identická sladidla)

Sladidlo ze stévie

Mezi přírodními sladidly najdeme nově E 960 steviol-glykosidy, které se získávají z listů rostliny stévie sladká (Stevia Rebaudiana Bertony). Jde o trvalku z čeledi hvězdnicovitých, která pochází z Paraguaji. Sladkou chuť skýtá především steviosid, který je v listech stévie ze sladkých látek zastoupený nejvíce.

Sladidlo ze stévie je asi 200 – 300x sladší než sacharóza. Jde o nekalorické sladidlo vhodné pro diabetiky i osoby trpící fenylketonurií. V lidském těle se steviosid téměř vůbec nevstřebává. Přestože nebyly prokázány žádné škodlivé účinky, je stanoveno maximální denní množství tohoto sladidla na 4 mg na kilogram tělesné hmotnosti.

Steviosid je sice přírodní látka, ale ne každé sladidlo se stévií je přírodní. Nezřídka na trhu narazíme na sladidla založená na stévii, které však prošla průmyslovým zpracováním. O přírodním původu pak nemůže být řeč.

V praxi se také běžně setkáváme se sladidly, která jsou založena na vlastnostech látek přírodního původu, avšak tyto látky se při výrobě potravin získávají ryze synteticky. Vedle zmiňovaných steviosidů jde také o polyalkoholy.

Alkoholová sladidla

Přestože se označují jako alkoholová sladidla (také polyalkoholy, polyoly, alkoholické cukry, alkoholové cukry), nemají s alkoholem, který běžně známe, takřka nic společného. Tyto látky se sice nacházejí v přírodě, zejména některých druzích ovoce, v potravinářství se však vyrábějí jako přírodně identické látky.

Tato sladidla se dají poznat již dle názvu, končí totiž příponou –ol. Jde například o sorbitol, xylitol nebo maltitol.

Ve srovnání s klasickými náhradními sladidly mají alkoholová sladidla více kalorií. Při jejich konzumaci nedochází k větším výkyvům glykemie, proto se omezeně hodí i pro diabetiky. Jsou termostabilní, takže se uplatní i při pečení a vaření, na rozdíl od cukru však nekaramelizují.

Jsou považována za relativně bezpečná, ačkoliv ve větších dávkách mohou kvůli nízké vstřebatelnosti vyvolávat průjem a střevní potíže.

Alkoholová sladidla v potravinách nezřídka najdeme v doprovodu umělých sladidel, dokáží totiž maskovat jejich nežádoucí pachuť.

Sladkosti a cukrovinky – za příjemně sladkou chutí mohou stát i nebezpečná éčka. Zbavte se jedů a nekupujte tyhle výrobky plné barev a arom vůbec.

2. Umělá sladidla

Mnoho náhradních sladidel má ryze syntetický původ, označují se pak jako umělá sladidla (sacharin, cyklamát, aspartam, sukralóza). Umělá sladidla (i některá přírodní) mohou být až tisíckrát sladší než cukr a přitom nejsou kalorická. Jsou vhodná i pro diabetiky.

Vůbec první umělé sladidlo sacharin vzniklo náhodou. Bylo to v roce 1879 při chemických pokusech s deriváty kamenouhelného dehtu. Až v roce 1937 sacharin doplnily cyklamáty a v roce 1965 aspartam. Stejně jako v případě sacharinu stála za objevem mnoha náhradních sladidel náhoda. Například sukralóza vznikla náhodou při výrobě insekticidů – odpuzovačů hmyzu.

Ani umělá sladidla nejsou ta nejvhodnější volba. Zpracovaným potravinám se co nejvíce vyhýbejte.

Kontroverzní sladidla

Začalo to sacharinem, který byl svého času vůbec nejpoužívanějším náhradním sladidlem a jedním z nejčastěji využívaných sladidel je i dnes. V sedmdesátých letech minulého století se sice objevily výsledky pokusů, kdy se velké dávky sacharinu u laboratorních potkanů projevily karcinogenními účinky. Následovaly však další a další studie, které tyto účinky nepotvrdily. Sacharin se proto v současnosti považuje za bezpečný a jako E954 ho najdeme ve složení mnoha potravin, například v pečivu, marmeládách nebo cukrovinách.

Podobný příběh jako sacharin má i aspartam E 951. I přes mnoho pochybností je dle posledních studií bezpečný – stejně jako v případě sacharinu však za maximální denní dávky stanovené na 5 mg denně. V malých dávkách aspartam prokazatelně způsobuje potíže pouze lidem s fenylketonurií.

Ještě horší pověst než sacharin nebo aspartam provází E 952 cyklamát. I on je dávaný do spojitosti s karcinogenními vlastnostmi. Pokud ne přímo, má zvyšovat karcinogenní vlastnosti jiných látek. Má také způsobovat záněty v oblasti močopohlavního ústrojí. To jsou důvody, proč je cyklamát zakázaný ve Spojených státech nebo v Norsku.

V EU včetně České republiky patří k povoleným éčkům. Na serveru Férpotravina.cz je zařazen na seznam nebezpečných éček. Přesto se běžně prodává v nealkoholických nápojích, potravinách pro diabetiky nebo nízkoenergetických potravinách. Jeho výhodou je to, že ho neprovází žádná vedlejší pachuť.

Zamyslete se, zda dítě cukrovinkou odměňujete, nebo spíše trestáte. Jde v principu o povolené jedy. 

Náhradní sladidla v potravinách

Náhradní sladidla najdeme v potravinách pod označením E 900 – E 999. Vyjma masných výrobků jsou dnes součástí většiny druhů potravin. Jsou především v cukrovinkách, džemech, marmeládách, kompotech, ale také v pečivu, mléčných výrobcích nebo konzervovaných potravinách ve sladkokyselém nálevu.

Tato éčka původně nahrazovala cukr kvůli nižšímu energetickému obsahu a obezitě, než se ukázalo, že obezitu spíše podporují. Omezují výkyvy glykémie a mají tak být vhodnější pro diabety, ale bohužel i v tomto směru budí značné pochybnosti.

Jisté je, že většina náhradních sladidel není přitažlivá pro bakterie v dutině ústní, a tak snižují riziko zubního kazu.

U stolních sladidel by na obalu nemělo chybět dávkování. Maximální denní množství je však stanoveno pro všechna z více než deseti druhů náhradních sladidel, která jsou v ČR povolena.

Obsah aspartamu musí provázet varování, že „obsahuje fenylalanin (není vhodný pro osoby trpící fenylketonurií)“. Alkoholová sladidla pak provází varování „při nadměrné spotřebě může mít projímavé účinky“. Potraviny s obsahem více než 10 % náhradních sladidel pak nesou značení: „Nadměrná konzumace může vyvolat projímavé účinky”.

POKRAČUJTE V SERIÁLU O ÉČKÁCH:

• Konzervanty jako součást zpracovaných potravin
• Glutaman sodný jako umělá masová příchuť 
• Podrobně o prospěchu a škodlivosti éček